Pan Kalousek zase dobře ví, že jsem předsedkyní DSZ - strany, která vznikla dříve než skupina sdružená v TOP 09. To, že má nejmenší zastoupení v Poslanecké sněmovně, neznamená ještě, že se s ní nemá počítat.
No a pan Liška zpívá se svým souputníkem, bývalým předsedou Bursíkem obehraný falešný duet o jakési bublině a trucpodniku zpunktovaném snad někým zvenčí. To je možná jejich zbožné přání, ale ve skutečnosti je to tak, že DSZ existuje, funguje a posiluje.
A jestli se uskuteční avizovaný návrat ztraceného syna Bursíka a zopakuje se teplická podoba sjezdu, bude DSZ muset pootevřít dveře dokořán, protože zelení prchající před „silou, Kaťuško, silou“ budou hledat útočiště.
Nechápu, proč mají najednou kolegové předsedové politickou kopřivku z jedné ženské sukně. Nechystám se ke konfrontacím, nemám v úmyslu bombardovat pana premiéra personálními požadavky, přijala jsem pouze pozvání a vyjádřím se k dalšímu směřování vlády. Mimochodem premiér Fischer a jeho kabinet mají důvěru veřejnosti. Klima v české politice se díky nim změnilo. Věcná argumentace bez emocí je lidem blízká. Pan premiér si na nic nehraje. Na politické scéně je klid.
To jen staří matadoři , snad aby nevyšli ze cviku, snad aby národ nezapomněl, že politici tu jsou, škádlí se mezi sebou.
A tak pan Bursík vzkazuje panu Vondrovi, že je „prolobovaný“ ( čehož si ale nevšiml po celou dobu, co s ním seděl ve vládě), pan Liška si pro změnu zalistuje v atlase a zjistí, že kalous ušatý „klape naprázdno zobákem“ a nevkusně ba nemístně vztáhne toto moudro na pana Kalouska ( což mu ale jistojistě v době společného vládnutí nepředhazoval), pan Topolánek označí pana Vodrážku za blba, což ale veřejnost nemusí příliš vzrušovat, protože je to jejich modré vnitrostranické pošťuchování.
No nic, pánové, škádlete se! A nebojte se! V pátek na schůzce u pana premiéra udělám vše pro to, abyste se za jedním stolem se mnou cítili dobře a netrpěli.
